Příručka bruselského cyklisty

Příručka bruselského cyklisty

Upgrade dokončen. Stala jsem se součástí komunity bruselských cyklistů a už týden brázdím ulice na černo-červeném kole s růžovým zvonkem. Mám silné podezření, že je to původně kolo dětské, ale vzhledem k mé hobití výšce to nepředstavuje větší problém. Horší už to je s absencí převodů, protože na rozdíl od placatého Dánska, kde se dá jezdit i na skládací koloběžce, Brusel sem tam postaví člověku do cesty kopec. Nezbývá tedy než zatnout zuby a myslet na vypracované stehenní svalstvo, které mě čeká na konci pobytu jako odměna. Jak ale vypadá takové ježdění po Evropské metropoli? Netrvalo dlouho a podařilo se mi vypozorovat několik obecných pravd o silničním provozu, které jsem pro vás sepsala. Možná budou časem přibývat, ale pro začátek tu máme toto:

1) Auta nemusí svítit. Je třeba se opravdu pořádně rozhlížet, protože člověk, který je zvyklý dívat se primárně po světlech, má v Bruselu smůlu. Zapnutá světla tu nejsou podmínkou a zničehožnic se objevivší auto, které se vyřítí ze zatáčky, vás může hodně nepříjemně zaskočit. Jo a připočtěme k tomu jako bonus věčně šedavé a zamračené počasí, které viditelnost ještě snižuje.

2) Reflexní vesty pro cyklisty. Tento bod se pojí s tím předchozím. Je dost možné, že přehlídnete auto, které nesvítí, takže je poměrně chytré zajistit, aby aspoň ono auto vidělo vás. Velká část cyklistické populace tu proto nosí žluté či oranžové reflexní vesty.

3) Nejasné dopravní značení. Možná je to jen moje slepota, ale pravidelně se mi stává, že nevím, jestli jsem na hlavní a nebo ne. Řešením je pověsit se za jiného cyklistu či auto a "opičit" se ( a doufat, že oni to ví).

4) Cyklisté v jednosměrkách. Tohle se pojí s bodem 3. Aby v celém tom nejasném systému byl ještě větší bordel, smí cyklisté jezdit jednosměrkami. To se sice hodí, protože těch je Brusel plný a hodně to zkracuje cestu, ale způsob, jak do nich zajíždět a vyjíždět z nich, aniž by mě něco srazilo, mi zatím uniká.

5) Cyklista nikdy nestojí! Opět další příspěvek k chaosu. Ať už dopravní značení je nebo není, většině cyklistů je to stejně šumák. Projíždí se tunel na etapy za pomoci dopravních světel? Co na tom, že auta čekají na červenou, cyklista jede dál. Proti němu úzkým tunelem proudí auta v protisměru, ale co už, on se tam nějak vmáčkne. Překážka na silnici? Není problém. Objedeme zleva (opět pod kola protijedoucích aut) a nebo rovnou zprava po chodníku. Obecně, pendlování mezi chodníkem a silnicí je naprosto normální praxe. Cyklista je obojživelný. Když nesvítí zelená na silnici, třeba bude svítit chodcům. Hlavní je nikdy nezastavit!