Lindy Hop
Nahlásila jsem se v práci
na jakýsi seminář o Education issues, takže jsem na něj po obědě zamířila.
Nebyla jsem po včerejším náročném večeru dvakrát vyspaná, takže mi strašně
padala víčka a přiznávám se bez mučení, že jsem si z tohoto školení moc informací
neodnesla. Ještě, že pořád není moc práce, takže jsem účastí nenabrala žádné
zpoždění a neohrozila žádný deadline.
Po školení za mnou přišel
jeden z českých kolegů, který na něm byl také a vybalil na mě, že jakožto
jediní účastníci za české oddělení o tom teď musíme sepsat zprávu. Coo? To mi
někdo měl říct předem! Byla jsem z toho dost vyjukaná, protože jsem si
samozřejmě nepsala žádné poznámky a s mou pozorností to taky bylo dost špatné…
Kolega naštěstí shledal, že bude asi pro všechny lepší, když to napíše sám,
takže jsem byla zachráněna. Když jsem to pak říkala Ivě, tak mě uklidnila, že
kolega je trochu podivín, a že se samozřejmě nechce, aby závěrečné zprávy ze
školení psala stážistka, která je tu teprve 2 týdny. Tak ještě že tak… Už jsem
měla bobky, že jsem v průšvihu!
Po práci jsem si doma
musela lehnout a trochu dohnat ten deficit, ale ani ne za hodinu mě vzbudila
Virginie, že za chvíli odchází na nějakou party a jestli jdu s nima. Cítila
jsem se jak vyoranej krtek, takže jsem se šla zkulturnit, ale bylo jasné, že to
rozhodně nestíhám. Sian naštěstí měla podobný problém, takže jsem se domluvila,
že půjdu s ní až dýl. S tím se nakonec ztotožnil i Imanol, takže Belgičané
odešli pařit a my tři jsme si ještě v klidu dali večeři, oblékli se,
vzpamatovali ze svých odpoledních šlofíčků, a zhruba v půl desáté jsme
vyrazili.
Tramvají jsme dojeli na
požadované místo, klub úspěšně našli a jali se hledat zbytek. Nikde jsme je
neviděli, tak nás Imanol obě pozval na pivo a aniž bych si uvědomila, jak se to
stalo, za chvíli jsem se aktivně účastnila taneční lekce stylu lindy hop. Sian
zmermomocnila nějakého náhodného chlapce a já tančila s Imanolem. Kroky byly
opravdu primitivní, takže jsme se do toho dostali velmi rychle. Problém ale
byl, že v sálu bylo hrozně moc lidí a teplota neúprosně stoupala. Imanol byl
totálně splavený, takže jsme toho asi po 15 minutách nechali a šli se radši
znovu porozhlédnout po Virginii a Stéphanovi. Ty jsme našli o patro níže v
dalším tanečním sále, jak se ládují jednohubkami.
Nějakou dobu jsme
konverzovali, ale pak začala hrát hudba, tak jsme přešli k tančení. Byla to
docela sranda, ale už před půlnocí se celý parket zaplnil davem holek a bylo
zas vedro a nedýchatelno. Se Sian jsme se šly nalokat čerstvého vzduchu, ale gorily
nás odmítly pustit ven, že už bychom nemohly zpět. Postávaly jsme tedy v zakouřené
chodbě (když lidé nemohli ven, začali prostě kouřit vevnitř) a postupně se k
nám přidal i Imanol, Stéphane a Virginie. Plánovali jsme, co dál, ale nakonec
jsme se nějak shodli, že to ani jeden necítíme, a že půjdem radši domů.
Nebyla to nejslavnější
páteční noc, ale holt nemůže být vždycky posvícení. Já jsem si pak stejně ještě
2 hodiny volala se svým mexickým kamarádem, takže jsem šla spát stejně pozdě,
jako bych někde pařila. Takhle ten spánkový deficit nezlikviduju…
Žádné komentáře:
Okomentovat