Návrat ztracené lásky
14.9.2015. pondělí
V práci už vyloženě není
do čeho píchnout. Střídavě za mnou chodí kolegové, kteří si chtějí povídat,
takže buď píšu deník nebo surfuju na internetu a nebo hovořím s nimi. Takováhle
situace prý ještě za 8 let nenastala a řeší se, co se bude dít dál. Rada prý
najela na nějaký plán snižování vydaného počtu dokumentů a očividně se ho drží,
protože když dostanu denně 2 kraťoučké překlady, tak můžu být ráda. Každý mám
tak za půl hodiny hotový, takže zbytek dne si doslova válím šunky. Na jednu
stranu je to fajn, když mi de facto platí za to, co bych dělala i doma, ale na
druhou stranu si připadám dost blbě, že jsem tu zbytečně. Uvidíme, jak se bude
situace vyvíjet dál.
15.09.2015, úterý
Dnešní odpoledne jsem
trávila s ostatními stážisty. byli jsme omluvení z práce a všem dohromady nám
zas v JL dávali nějaké přednášky. Prezentovalo se nám oddělení rovných
příležitostí a knihovna a pak jsme si volili mluvčí stážistů. Měl se zvolit
jeden kluk a jedna holka z JL a pak jeden mluvčí za Lex. Za Lex se ale nikdo
nepřihlásil (jak nečekané, od překladatelů), takže Traineeship Office nám psala
velmi smutný mail, ať do toho jdeme. Odhodlala jsem se tedy napsat o sobě pár
řádků a kandidovat, nicméně jsem to odeslala 20 minut po deadlinu, takže má
kandidatura nebyla přijata. Z Lexu tedy byl jen jeden kandidát - Neville (ten
to stihnul).
Byla to docela zábava -
kandidáti se měli představit a říct, proč bychom je měli volit. Někteří to
vzali velmi vážně, jiní se zas neuměli vůbec prodat (Sara: "Nejsem o nic
lepší než ostatní kandidáti…") a Søren si rovnou udělal hashtag #votesoren.
Nakonec to vyhrál za JL Alessandro (Ital), Brunella (taky Italka) a Pauline
(Francouzka, co měla stejně hlasů jako Brunella, tak je vzali obě). Za Lex to
překvapivě vyhrál Neville. Někdo hlasoval i pro Chucka Norisse.
O pauze jsem se snažila trochu se bavit s lidma, protože jak
jsme v jiné budově, nikdo mě prostě nezná a můj networking je tedy dost ubohý.
Hodila jsem tedy řeč s Marcem, což je španělský stážista na právnickém
oddělení, kde taky vůbec nic nedělá. Jeho nadřízený mu prý oznámil, že "s
ním nepočítal", takže celé dny akorát sedí na facebooku. A nejhorší na tom
je, že to ani nemá placené. Chuďátko malé! Má moc hezký oči a takový stydlivý
úsměv, člověk by ho pohladil :D
Pak jsem se bavila ještě krátce s několika holkama, které se
mě ptaly, jestli budu nebo nebudu organizovat nějaké ty sportovní aktivity, jak
jsem na začátku slibovala. Good point. Zítra napíšu mail a uvidíme, jak velký
bude zájem o mé služby.
Už jsem si byla i vyzvednout kartu v ING, tak jsem pyšnou
držitelkou belgického účtu. Dostala jsem nějaké udělátko na internetové
bankovnictví, tak budu muset zjistit, jak to funguje, ale zatím na to nebyl
čas. Vypadá to jako čtečka na kartu, ale nemá to žádnou díru na usb kabel, tak
to asi bude bezdrátové… No prý to pochopím, až na ty stránky vlezu, říkala
paní.
Večer se mi podařilo přesvědčit Sian, aby mi pomohla
sestavit tyč, protože krámy z prádelny jsou konečně pryč (nakonec je stejně
musela uklidit Virginie), takže už nic nebrání mému návratu k pole dance.
Chlapi nějak nebyli po ruce, tak jsme se na to vrhly samy, jakožto dvě šikovné
a moudré ženy (alias Patka a Matka). Strop v prádelně je hodně nízký, takže
jsem se bála, že to vůbec nepůjde, ale když jsem odebrala dostatečný počet
kousků tyče, vyšlo to tak nějak akorát. Jediný problém nastal, když jsem tyč
začala upevňovat, protože se vzrůstajícím tlakem se na stropě objevila solidní
prasklina. Radši jsem tedy přestala šroubovat a tyč holt není dotažená na 100%,
ale aspoň mi snad nespadne na hlavu barák. Tyč nespadne určitě, to jsem si
jistá.
Po instalaci mého miláčka je jasné, že už se mnou po zbytek
večera nic nebylo. Vítej, tyčko!!! Jak jen jsi mi chyběla.
Žádné komentáře:
Okomentovat