Cvičme v rytme
Dohnalo mě všechno
vyřizování, které se nezdařilo minulý týden. Po obědě jsem strávila hodinu v
bance, kde konečně svolili a otevřeli mi účet (pro kartu si mám dojít za týden)
a po práci jsem šla dát druhou šanci vstupnímu testu do posilovny.
Sekuriťáci z pátku
naštěstí neměli službu, takže jsem bezpečně proklouzla do sklepení. Francouzsky
mluvící manažer a trenér tam oba byli, takže mise vypadala na úspěch. Ale ouha,
roční členství (30 euro) je třeba uhradit předem! Nabízela jsem, že to zaplatím
na místě v hotovosti, ale neee, na to jsou směrnice. Musí to být z účtu a je
třeba dodat vytištěné potvrzení. Seriously? Vzhledem k tomu, že účet bude
funkční až příští týden, tak se mé hubnoucí snahy zase pěkně odsouvají… Aspoň k
tomu testu mě ale pustili.
Převlékla jsem se,
vyplnila formulář o tom, že netrpím žádnými chorobami, pod prsa mi byl připnut
pás na měření tepovky a pak mě trenér usadil na rotoped vedle silnějšího
blonďáka, ze kterého se vyklubal náš jediný dánský stážista. Oba jsme dostali
za úkol šlapat a držet otáčky kolem 70. Když jsem na jeho
přihlášce viděla jméno Søren, bylo mi to
jasné, tak jsem ho hned zmermomocnila a využila společné šlapání k seznámení. Dánský
přízvuk a specifický smysl pro humor mě klasicky dostávaly do kolen, takže jsem
mu radostně oznámila, že umím dánsky a jestli by nechtěl utvořit tandem. No…nechtěl.
Kdo by se divil, že. Doufala jsem, že by si se mnou aspoň občas popovídal, ale
jediné, co z něj dánsky vypadlo bylo "godt" a pak zas přepnul do AJ.
Grrr. Každopádně na tom budu dál pracovat. Je to sympaťák a já ho zlomím. :D
Asi po 12
minutách test skončil, aniž bych si nějak silněji uvědomila, že začal, čímž se
ale jen potvrdil můj dobrý zdravotní stav, takže si nestěžuju. Myslím, že když
jsem tady minule potkala Vincenta, tak měl za sebou krom testu už i workout,
protože jinak by nemohl být tak splavený. Teď tu byl taky, takže posilovna je
nejspíš jeho druhým domovem. Proč ne. More eye candy for me.
V 7 jsem
měla sraz s paní, od které si mám koupit kolo (přes stránku 2ememain.be - něco
jako české aukro), takže jsem si ještě v krátkosti nechala od trenéra
vysvětlit, jak se používá který posilovací stroj (myslím, že mu to dělalo
velkou radost, protože mi vše předvedl velmi ochotně a ještě přihodil nějaké to
flirtování) a pak už jsem musela běžet, abych to stihla.
Naprosto
mě nepřekvapilo, když jsem se oblékla a na telefonu našla 7 zpráv od paní o
tom, že jí chytla záda a nemůže na smluvené místo přijít. Pak mi ještě volala,
že mám přijít k ní domů, ale to už jsem si to vykračovala k SOBĚ domů a tento
kurz byl nezvratný. Domluvila jsem se s ní, že se sejdeme zítra večer.
Celkově
mi připadá, že domlouvat si v Bruselu jakékoliv schůzky je úplně zbytečné,
protože všude je stejně třeba přijít třikrát, aby se člověk dohrabal k nějakému
cíli. Viz banka, posilovna, teď to kolo…
Virginie
mi nabízela, abych s ní a jejími kamarádkami šla tančit, ale takhle uprostřed
týdne by to asi byla sebevražda, takže jsme jen v domovním kolektivu společně
popili trochu vína, nacpali si břicha další epickou večeří od Sian (tenhle
týden se do toho nějak opřela) a Virginie pak odešla sama. Další taneční akce
je na programu v pátek, tak tu už si ujít nenechám.
Žádné komentáře:
Okomentovat