Housenka
21.-22.09.2015, pondělí a úterý
V pondělí odpoledne jsem si konečně udělala čas sama na
sebe a na hodinu a půl jsem se zavřela do prádelny s tyčí. Nejdřív jsem se
pěkně rozehřála tím, že jsem musela odstěhovat dvě obří matrace, abych vůbec
měla prostor na cvičení, ale pak už jsem naladila svůj tancelářský playlist,
rozbalila karimatku a pustila se do práce.
Ke svému znechucení jsem zjistila, že moje fyzička opravdu
poklesla asi o 300%, takže znovu makám na tak základních věcech, jako jsou
inverty a shouldermounty tahem. O estetické stránce věci radši ani nemluvím, protože s nabranými kily jsem opět ve fázi "housenka". Tento obraz je nejen metaforou k přechodnému stadiu než se ze mě znovu stane profesionální pole dancový motýl, ale hlavně věrným popisem toho, jak při svých snahách vypadám.
Ach jo. Člověk dva roky maká a pak si dá na 3 měsíce pauzu a může
začít znovu.
Když už jsem měla dost své tyčové neschopnosti, zkoušela
jsem si aspoň stojky, což je taky věc, kterou se mi nikdy nepodařilo pořádně
pokořit, protože mám celej život trochu problémy s rovnováhou. Ale jáááá na
to přijdu. A budu je dělat tahem. Tak.
Úterý se víceméně neslo ve znamení utrpení, protože všechny
svaly, které jsem po dlouhé době potrápila, hlasitě protestovaly. Někteří nejmenovaní jogíni by pravděpodobně prohlásili, že "transformace je bolestivý proces". Oh yes.
Ještě, že
jsem neměla žádný speciální program, takže jsem celý den seděla v práci a
následně se válela doma. S každým zvednutím z gauče jsem si ale tou
bolestí připomněla, že mám z toho vlastně dobrý pocit, a že je třeba pořádně
makat, abych tyhle stavy do budoucna eliminovala! A tak se staň.
Žádné komentáře:
Okomentovat