Bezradná v Radě
3.9.2015, čtvrtek
Řekněme, že už jsem
zaškolena. Sem tam už mi na stole přistane papír se zadáním překladu, což
většinou řeším tak, že volám Ivě o pomoc, ona mi to pomůže nahodit do počítače
a pak si s tím několik hodin hraju. Nedostávám moc těžké překlady, ideálně
takové, kde většina vět už naskakuje z překladatelské paměti sama. Někdy se ale
nezadaří a pětiřádkové souvětí je třeba vymyslet z fleku, k čemuž jsou tu ale
pak různé překladatelské databáze, do kterých mám přístup. Stačí si označit
hledanou frázi a voilá, hned mi to vyhodí, jestli se někde už nevyskytla.
Abych se přiznala, můj
překlad zatím vypadá tak, že označuju a vyhledávám každé slovo/sousloví, a i
tak je to pořád blbě. Iva mi dělá revize a i s mým přístupem "když to
vypadlo z databáze, musí to být dobře" mi ke každému překladu dává ještě
hafo poznámek. Rozhodla jsem se začít si dělat svůj vlastní glosář, kam si
vypisuju nejčastější slovní spojení a slovesa, která se v textech pořád
opakují, abych do budoucna mohla pracovat trochu rychleji a ne jako robot jen
kopírovat z databází.
Iva se postupně stává
přístupnější a dokonce mi nabídla, že mi zapůjčí do kanceláře varnou konvici.
Občas už jí i cukne koutek.
S ostatními stážisty jsem
v kontaktu jen minimálně. Hodně spolu chodí na obědy a po práci na pivo, ale mě
se obvykle podaří je nějak minout. Ve čtvrtek jsem měla štěstí a zahlédla jsem
na obědě Němku Bodil (což je jedna asi ze 3 lidí, kteří mi z prvního dne
utkvěli v paměti), tak jsem se k ní hned nasáčkovala a začala pracovat na
nějaké té socializaci. Seděl tam s ní ještě jeden mladík, kterého jsem si podle
obličeje také pamatovala, protože je to takový specifický míšenec (rysy bělocha
s tmavou pletí), tak jsem se aspoň mohla seznámit. Jmenuje se Callum, je to
Brit, jeho humor mě bavil a z blízka je i poměrně "easy on the eyes".
Přízvuk už to jen podtrhává a celkově to z něj dělá velmi příjemného
společníka, takže tento oběd považuji za společenský success. Rozšiřujeme síť
kontaktů, oh yeah!
Dalším bodem mé agendy
"co stihnout do konce týdne" bylo zapsat se do posilovny. Stážisté
mají celoroční členství v posilovně rady za 30 euro, což je velice příjemná
cena, takže jsem se ve čtvrtek po práci sebrala a šla to omrknout. Teda… takový
byl plán. Realita vypadala tak, že jsem vstoupila do budovy JL a zmateně bloumala
chodbami ve snaze to sportovní centrum najít. JL je opravdu architektonický
"klenot", takže jsem strávila příjemnou půlhodinku chozením po
chodbách, schodech a ježděním ve výtazích. Nachodila jsem tak 5 km, takže svůj
fitness účel to mělo, ale nakonec jsem se ve své frustraci stejně musela
zeptat, aby mě tam někdo navedl.
Ve sportovním centru jsem
marně hledala nějaké informace o zápisu a nebo aspoň někoho, kdo by to tam
vedl, zato jsem ale spatřila známou stážistickou tvář. Nikdy jsme se spolu
nebavili, ale byla jsem si jistá, že tenhle klučina byl první den také
přítomen, takže jsem opět zatla pěsti a oslovila cizího člověka (extroverti
nikdy nepochopí, proč o tom tak pyšně básním). Vypadal překvapeně, protože on
mě si očividně nepamatoval, ale navedl mě ke stojanu s letáky, kde byly i
přihlášky. Taky říkal cosi o nějakém testu, ale pak už se k nám přifařil nějaký
zaměstnanec posilovny, a když viděl v mojí ruce přihlášku, hned se ptal, jestli
jdu na test. Byla jsem zmatená, co pořád všichni s tím testem mají, ale klučina
se mezitím vypařil do sprch, takže mi to neměl kdo vysvětlit. Pán z posilovny
totiž neoplýval valnou znalostí AJ, takže jsme se jen shodli na tom, že na test
nejdu, ale můžu přijít zítra místo oběda. A mám si vzít sportovní oblečení a boty.
OK…
Situace se spolubydlícími
je uspokojivá. Už jsem si na všechny zvykla a překonala šok z toho, že se se
mnou Belgičané vítají pusou na tvář (červený poplach: narušení osobní zóny!),
takže většinu času trávím s nimi ve společných prostorách obýváku a kuchyně.
Zatím jsem psala jen o Imanolovi, Aurélii a Sian, takže představím ještě
zbytek. Poslední kousek naší spolubydlitelské mozaiky tvoří pár Stéphane a
Virginie. Oba jsou Belgičané a právě Stéphane je tvůrcem myšlenky tohoto
hipízáckého typu spolubydlení. Rád diskutuje o věcech, na které má obvykle
úplně odlišný názor než všichni ostatní, takže razí věci jako "radši budu
chudý podnikatel než bohatý otrok pracovní doby", polyamory, již zmíněné
sdílené bydlení, atd… Neříkám, že něco z toho je špatně, jen mě baví, že to
pravidelně nadhazuje při večeři u stolu s třemi corporate bitches (zaměstnanci
EU).
Žádné komentáře:
Okomentovat