Domov
Včera jsem se nevyspala,
dneska jsem se nevyspala… Zaregistrovala jsem se totiž na "Free Walking
Tour", která začínala v 10 na náměstí. Jako zombie jsem tedy v 8:30
vstala, připravila se, nasedla na kolo a vyjela hledat centrum Bruselu. Možná
si pamatujete, že když jsem se do centra vydala poprvé, nedopadlo to úspěšně a
celá zmoklá jsem se musela vrátit domů, protože jsem šla úplně opačným směrem.
No…tohle nedopadlo o moc líp. Dostala jsem se o trochu dál než minule (takže
pokrok tam je!), ale než se mi podařilo na náměstí dojet, uvědomila jsem si, že
jsem si s sebou nevzala vytištěnou vstupenku. Do hááááájeeeee! Vynadala jsem si
ve všech řečech, co znám, obrátila kolo a jela zas pěkně domů. Vidět bruselské
náměstí mi zkrátka není souzeno, asi to bude osud.
Nasraná jsem dojela domů,
kde mě přivítal udivený Imanol. Toho jsem totiž požádala, aby za mě čekal na
pána, co mi měl dnes dopoledne dovézt tyč, protože budu celé dopoledne na té prohlídce.
Vysvětlila jsem mu, že jsem úplně blbá, ale že tedy aspoň na pána můžu počkat
sama. Imanol pokrčil rameny a šel dělat palačinky.
Bavilo mě se dívat, jak
je tím zcela pohlcen a tancuje u toho kolem linky, ale když už po desáté za
sebou zpíval "I'm baking pancakes, bacon pancakes, take some bacon and I
put it in the pancakes…"*, měla jsem chuť ho něčím zadusit. Nicméně, ty
palačinky byly nakonec opravdu výborné (i když v nich nebyla slanina), takže
jsem tu šílenou píseň měla sice celý den v hlavě, ale dá se říct, že to stálo
za to.
Kolem poledne dorazil pán
s tyčí a taškou věcí, co mi zabalila maminka. Byl to nějaký Slovák, kterého
jsem zkontaktovala po facebooku, protože měl zrovna cestu do Belgie, tak se
nabídl, že mi za 40 euro (ufff) doveze z domova, co budu chtít. Co jsem chtěla
dovézt je zřejmé, ale když už byla ta možnost, přibalila mi máma k tyči i kabát
a nějaké náčiní na údržbu kola.
Vše jsem tedy od pána
převzala, zaplatila mu a šla své "dárky" vybalit. Tyč zatím není kam
dát (bohůmžel), ale pracuje se na vyklizení prádelny. Virginie snosila veškerý
bordel z této místnosti na jednu hromadu a teď je na Stéphanovi, aby ty věci
protřídil a ideálně vyházel. Ten se k tomu ale samozřejmě vůbec nemá, ani pod
tíhou přesvědčivých argumentů, že za pouhých pár hodin práce ho čeká 5 měsíců
pole dance ve vlastním baráku! No neber to.
Ve tři jsem měla
domluvené se Sabrinou, že budeme pokračovat s naším tandemem - tentokrát s
francouzštinou. Sešly jsme se na Place Fernand Cocq a sedly do prázdné kavárny.
Sabrina se tentokrát připravila opravdu poctivě. Poptala se nějaké kamarádky,
která francouzštinu vyučuje, a ta jí pomohla vymyslet osnovu, podle které pojedeme.
Začaly jsme abecedou, spelováním a výslovností. To už trošku umím, takže jsme
mohly přejít k členům. Víc jsme toho za 2 hodiny nestihly, ale i tak jsem měla
pocit, že to bylo poměrně produktivní. Sabrinina angličtina není na vysoké
úrovni, takže mi leccos vysvětlovala přímo francouzsky, což byla sice výzva,
ale myslím, že to je fakt dobré. Ke konci našeho sezení jsem se uměla jakž tak
představit, utvořit zápor a pojmenovat všechna divná francouzská písmenka.
Jupí! Pokud udržíme tuto úroveň, možná odsud opravdu odjedu o něco chytřejší. Těším
se na příště!
Odpoledne a večer
proběhly poklidně ve znamení domácí pohody s vínem, večeří a příjemnou
konverzací. Cítím se doma.
* https://www.youtube.com/watch?v=cUYSGojUuAU
Žádné komentáře:
Okomentovat