Těžkooděnci na seně
Nový týden začíná! Brusel
to oslavil velkým protestem farmářů. Kolem Schumana je to uzavřené, celý
včerejšek městské služby odtahovaly auta, která tam majitelé nechali. Ráno,
když jsem šla do práce, obcházela jsem zábrany z ostnatých drátů a vyřádkované
policisty. Vojáci i těžkooděnci se hemžili kolem institucí a očekávalo se, že
kolem 10 ráno to vypukne.
Těšila jsem se, jak mi
pod okny bude projíždět konvoj traktoristů, jak tomu prý bylo minulý rok, ale
za celý den se nestalo vůbec nic. Protestování je něco jako belgický národní sport
(asi to chytili od Francouzů), takže policie má velkou praxi v udržování věcí
pod kontrolou. Jediné, co jsem viděla, bylo, jak farmáři pálí seno a nebo ho
chrlí na policisty. Bylo vidět kouř a slyšet dělobuchy, ale to je tak vše.
Později se na internetu objevilo video jednoho traktoru, který najíždí na
zábrany, ale je zpacifikován vodním dělem. To se ale dělo někde stranou,
protože pod Lexem bylo prostě totální mrtvo. Ach ti konzervativní Evropané. I
demonstrace jsou tu nuda.
Po práci v 6 se konala
francouzština pro začátečníky. Pořádá je francouzská stážistka Pauline a je to
od ní moc hezké, protože Rada žádné bezplatné jazykové kurzy stážistům
neposkytuje. Nicméně Pauline očividně nemá žádné učitelské zkušenosti, takže
celá hodina byla velice rozpačitá. Nakopírovala nám papíry s francouzskou
abecedou, čísly a pár frázemi a pak nám je v podstatě pouze přečetla, nechala
nás něco po ní zopakoval a hle, byl konec. Celé to trvalo 40 minut a neodnesla
jsem si z toho vůbec nic, takže jsem zvědavá, jak to bude vypadat příště.
Jsem vděčná za každou
příležitost se francouzštinu naučit, ale mám takový blbý pocit, že tohle nebude
klapat.
Po cestě domů jsem z dálky
zahlédla pár projíždějících traktorů, ale celé už to bylo takové nijaké a
farmáři už házeli dělobuchy jen z povinnosti. Ulice ale byly pořád uzavřené,
tak jsem si užívala procházení hlavními třídami bez aut, zato s mnoha vojáky a
policisty, a představovala si, že takhle nějak by mohla vypadat zombie
apokalypsa.
Jediný, kdo si dnes užil
vzrůšo, byl Imanol, který se přimotal do oblaka slzného plynu, takže seděl doma
s opuchlýma očima a vypadal ještě nabručeněji než obvykle. Sian se ho snažila
rozveselit - naházela na něj deky a polštáře
a začala po něm skákat. Kupodivu to mělo pozitivní dopad, ale nejspíš jen
proto, že se Sian Imonolovi očividně líbí. Obavám se, že kdybych na něj skočila
já, seděli bychom na pohovce s opuchlýma očima dva. Celé to jejich romantické
pnutí je každopádně zábava sledovat. Imanol je tajně zamilován a Sian si hraje
a dělá jí dobře jeho pozornost. Jak to asi dopadne?
Stéphane s Aurélií mi
namontovali do obýváků kus stolu navíc, takže už můžu sedět v počítačovém
koutku s ostatními. Zvažovali jsme, že by mi přistavili plnohodnotný stůl, ale
jediné místo na něj by bylo v koutě, což by mě ve výsledku ještě víc
separovalo, takže se spokojím s menším prostorem, ale pěkně v centru dění hned
vedle Imanola. Let's be geeky together.
Žádné komentáře:
Okomentovat