Dánská delegace
17.-18.09.2015, čtvrtek a
pátek
Nic extra zajímavého se
nepřihodilo. Sian ve čtvrtek večer poctivě balila a uklízela, protože odjíždí
na týden domů do UK. Já uklízela taky, ale z opačných důvodů - na víkend budu
mít návštěvu!
Během čtvrtka s pátka
jsem stihla absolvovat anglickou i francouzskou část tandemu se Sabrinou. Na
angličtinu mě vzala do strašně prima kavárny/baru Le Pantin. Znamená to
"loutka" a zřejmě v té budově dřív bývalo malé divadlo (že by
loutkové? - captain Obvious), protože má dvě patra a to horní vypadá jako půda babiččina
vesnického baráku. Stěny jsou oprýskané, nábytek je naprosto různorodý a
posbíraný z různých zdrojů. Sedět se dá na divadelních sedačkách, gaučích či
jen tak u dřevěného stolku, který je obvykle o dost menší než židle, které jsou
kolem něj rozestavěné… Má to vážně kouzlo. Lidé tam chodí hrát deskové hry, pít
kafe a "pivo měsíce" a sálá z toho pohoda. Určitě jsem tam nebyla
naposled. Navíc je to na Flagey, takže blizoučko od domova!
V pátek po práci se
Imanol a Virginie společně vypravili na operu. Lákali mě taky, ale musela jsem
zůstat doma, protože Sara měla přiletět zhruba v 10 večer, a já jí měla jít
vyzvednout. Usadila jsem se tedy místo toho k počítači, pokecala se Stéphanem,
ten mě naučil rozdělat oheň v krbu (má na to osvědčený postup) a pak jsem byla
nucena dělat společnost hostům, kteří budou přes víkend obývat Sianin pokoj.
Každá kačka dobrá, takže tento pokoj teď bude celý týden k dispozici přes
Airbnb. První "zákazníci" přijeli právě už dnes - je to páreček z
Francie a neumí moc dobře anglicky, takže o to bolestnější bylo, že se Stéphane
někam zašil a Aurélie odešla spát k Sabrině, takže já jakožto jediná, co
nemluví francouzsky, jsem s nima musela trávit večer. Byli to moc milí lidé, o
tom žádná, ale bylo to prostě…náročné. Aspoň, že se postarali o večeři a
koupili i víno, tak jsme si mohli zacpat pusu jídlem a pitím a trapné momenty
mlčení se o něco smrskly. Nebyla jsem naštěstí jediná, kdo si byl situace
vědom, takže kolem jedenácté mě osvobodili a šli spát. Stéphane se samozřejmě
zjevil krátce poté, zrádce jeden.
Sara mě průběžně
informovala o situaci a docela brzo bylo jasné, že se její přílet opozdí. Při
přestupu v Amseterdamu se začal její následující let opožďovat, až dosáhl
zpoždění 3 hodiny. Navíc prý po letišti běhaly myši, takže tam radši ani nic
nejedla, chudinka L
Když konečně přistála v
Belgii, bylo po půlnoci a už nejezdily busy. Chytila akorát jeden, který sice
mířil jinam, než chtěla, ale aspoň jí trochu přiblížil k centru a tam už si
musela vzít taxíka. Nabízela jsem jí, že jí někam dojdu vyzvednout, ale nakonec
se tohle ukázalo jako nejjednodušší řešení. Přesun z letiště zabral další skoro
hodinu a já mezitím už odpadla na gauči u krbu. Stéphane se snažil být milý,
takže mě přikryl, ale mě u toho ohně bylo vedro i tak, takže jsem to dvakrát
neocenila. Radši jsem ho požádala, aby mi pomohl připravit pro Saru postel.
Nanosili jsme ke mně do pokoje tatami a žíněnko-matraci, na které teď budu spát
já a Saře přenechám tu svou velkou a měkkou. Tu mi Stéphane taky pomohl
spravit, protože futon, na kterém leží, měl jednu vypadlou laťku a já tak
ležela celé tři týdny v díře. Stéphane mě sprdnul, že jsem se měla ozvat, a
chybějící laťku našel a přitloukl hřebíky, zatímco já jsem povlékala peřinu,
která měla opět zcela jiné rozměry, než povlečení, které jsem k ní vyfasovala.
Belgičané mají očividně rádi rébusy.
Sara konečně dorazila v
půl druhé, takže jsme se přivítali, představila jsem jí Stéphanovi, který jako
jediný ještě nespal, a v podstatě ihned jsme si šly lehnout. Dobrodružství a sdělování
aktualit musí počkat do zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat