Druhý den výletu do
Štrasburku. Snídaně byla zajištěná v hotelu a byla opravdu bohatá, takže jsem
pobaveně pozorovala ostatní, jak balancují s naloženým tácem, přes který sotva
vidí, následujíc misi "ochutnej všechno!"
Po snídani jsme se
nechali svézt do Rady Evropy, což je instituce, o které jsem upřímně věděla
velké prd, takže jsem se ráda nechala poučit, že se jedná o organizaci mimo EU
(ačkoliv mají stejnou vlajku, kterou od nich EU "přebrala"), která
sdružuje 47 zemí! Jedním z hlavních jednacích jazyků je tak třeba i ruština a
turečtina. Tak tam si taky nezatlumočím…
Vypadalo to, že jsem
nebyla sama, komu fungování Rady Evropy dosud unikalo, protože dotazy se sypaly
jeden za druhým. Paní na nás ale neměla moc času, tak nás přehodila nějakým
svým kolegyním, které ale byly extrémně nudné a neuměly ani spustit
powerpointovou prezentaci, takže dotazy brzy ustaly a všichni poklidně dřímali
v pohodlných židlích potemnělého pokoje a užívali si přístupu na wifi. Po této
"strhující" přednášce jsme byli vypuštěni do víru velkoměsta (ehm) a
měli jsme 2,5 hodiny přestávku na oběd. Zdálo se mi to jako přehnaně dlouhá
doba, ale brzy jsem pochopila, že to bylo tak akorát.
Půl hodiny trvalo, než
jsme vůbec došli někam do civilizace, načež jsme se všichni nahrnuli do nějaké
lodní restaurace, kde jsme 10 minut hráli škatulata, abychom si všichni sedli
(nejlépe s někým, kdo je nám sympatický, protože samozřejmě existují různé skupinky
a ne všichni se všemi se můžou), a poté nám servírka oznámila, že mají málo
jídla a můžou nás obsloužit tak 8. Takže samozřejmě následovala velká debata o
tom, kdo zůstane a kdo půjde hledat štěstí jinam a po dalších deseti minutách
se nás asi 20 zvedlo a přesunulo do italské restaurace naproti. Tam jsme zase
hromadně hráli na to, že jsme školní výlet, abychom dostali studentskou slevu a
opět nám to vyšlo. Ou jé! Po téhle šílené anabázi jsme nakonec byli rádi, když
jsme se stihli najíst včas, aby nám zbylo půl hodiny na cestu zpátky k institucím.
Odpolední zastávkou byl
Evropský soud pro lidská práva, kde se nás ujala ruská právnička, která mluvila
tak fundovaně, že jí nikdo bez právnického diplomu nerozuměl, takže 90% z nás
se opět uchýlilo k podřimování a wifi.
Čekali jsme, až to konečně skončí a nastane volný čas na procházku po městě,
ale Ritwik (který má vystudovanou psychologii a k právu nikdy ani nečuchnul)
byl tématem natolik pohlcen, že se ptal na další a další otázky, až už se na
naší whatsappové skupině rozjela živá debata o tom, jak ho nejlépe umlčet.
Kdyby Eva-Lotta (náš doprovod z traineeship office - taková naše "paní
učitelka") měla do této skupiny přístup, určitě by se také přidala, soudě
z jejího výrazu. Naštěstí Ritwik časem pochopil, jaké signály k němu vysíláme,
a rozhodl se si zbytek načíst na wikipedii, takže jsme mohli opustit ten šílený
architektonický paskvil, ve kterém se celý soud ukrývá.
Autobus část z nás
rozvezl do města a část na hotel (dle preferencí). Já se rozhodla pro šlofíka
na hotelu, protože jsem se pořád necítila po včerejším hodinovém spánku úplně
fit a navíc byla venku brutální kosa a ve Štrasburku už jsem jednou byla…
Prostě argumenty jsem si našla a měkká postel volala hlasem tak vábivým, že jí
jen těžko šlo odolat.
Večerní program už byl
čistě odpočinkový - traineeship office nás pozvala na večeři. Menu jsme dostali
předem e-mailem, takže jsme už všichni měli objednáno, aby se nic nemuselo
zdržovat. Jídlo bylo dobré, společnost veselá (až jsem se divila, protože jsem
si omylem sedla ke stolu právě jedné takové skupinky, kterou úplně nezbožňuju…
ale docela jsem se bavila) a po večeři jsme se hromadně přesunuli do kubánského
baru. Moc jiných možností ani nebylo, protože Štrasburk opravdu
"žije" a už v 11 byly ulice liduprázdné a nějaké otevřené
restauračního zařízení aby člověk pohledal. Ve zmíněném baru jsme taky byli
jenom my a asi po hodině tam přišli číšníci z restaurace, kde jsme předtím měli
večeři. To jen ukazuje, jak zoufalá je situace se štrasburským nočním životem.
Celé to bylo tak mrtvé,
že jsme se na celou party vykašlali a po jednom pivě šla většina z nás zpátky
na hotel. Štrasburk má leccos od domů, ověšených plyšovými medvědy a zlatými
židlemi (fakt) až po wifi routery v korunách stromů (taky fakt), ale noční
život fakt ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat