10.12.2015, čtvrtek
Výlet!!! Vzala jsem si na dnešek volno a naplánovala si po
dlouhé době setkání se svou holandskou kamarádkou Tessou, kterou jsem poznala
v Kodani na letním kurzu dánštiny. Tři týdny jsme seděly vedle sebe a
navzájem se podporovaly ve šprtovství, což nás poměrně sblížilo, takže když se
naskytne příležitost, rády se vidíme znovu. Naposled jsme měly tu možnost
minulý rok v Paříži. Tentokrát jsme se rozhodly, že se sejdeme na půl
cesty mezi Bruselem (kde momentálně sídlím já) a Arnhemem (kde bydlí Tessa),
konkrétně v Maastrichtu.
Vlak byl skoro prázdný,
přestup v Liége jsem úspěšně zvládla a Tessa už na mě na maastrichtském nádraží čekala.
Objaly jsme se a vyrazily do ulic!
Tessa už kdysi v Maastrichtu byla a navíc má dokonalý
orientační smysl, takže nás dovedla do centra, kde jsme víceméně nahodile
chodily uličkami a jako první bod programu jsme si určily oběd. Zaměřily jsme
se tedy na hledání nějakého sympatického podniku, kam bychom na hodinku
zapluly.
V jednu chvíli nás zastavil nějaký pán a ptal se nás na cestu, a
když jsme mu oznámily, že jsme taky turistky, rozhodl se s námi zapovídat.
To by nebylo tak špatné, až na to, že to byl Velšan a s každou další větou
se propadal hlouběji a hlouběji do nějakého šíleného dialektu, takže ačkoliv
jsme mu na začátku bez problémů rozuměly, po pěti minutách už jsme se na sebe
jen bezradně dívaly a čekaly, až konečně řekne něco jako „goodbye“. Myslím, že
se nám snažil vychválit Wales a jeho krásy, ale vzhledem k tomu, že jsem
opravdu rozuměla každé páté slovo, tak si to spíše domýšlím. Docela mě to
frustrovalo, abych pravdu řekla, protože už se mi dlouho nestalo, že bych
s nějakým anglicky mluvícím člověkem měla takový problém… Nakonec jsme se
přece jen dočkaly vytouženého „have a nice day“ a pána jsme se s úlevou
zbavily.
Zapadly jsme do hospůdky, která byla pro změnu vedená
v Maastrichtském dialektu, takže ačkoliv byla ve své rodné zemi, koukala Tessa
na některé položky v menu jak puk a nerozuměla jim. Číšník pro změnu
odmítal promluvit anglicky, ačkoliv bylo jasné, že nám rozumí… Že by dnes byl
nějaký mezinárodní den nepřátel srozumitelnosti? Nakonec se nám však nějakým
způsobem podařilo objednat (když jsem si řekla o velké pivo, dostala jsem 2,5
deci s tím, že větší prostě nemají) a úspěšně načerpat síly k dalšímu
prozkoumávání.
Znovu jsme se vrhly do ulic a dle Sevanových rad (byl v Maastrichtu
na Erasmu) navštívily kostel přebudovaný na knihkupectví, městské hradby a
vodní příkop, náměstíčko, a pak jsme se dál bezcílně toulaly a hodnotily místní
architekturu v porovnání s architekturou bruselskou a amsterodamskou.
Nezapomněly jsme probrat ani novinky ze soukromého života, což se nejlépe dělá
nad sklenkou.
Odpoledne už nám byla trochu zima a usoudily jsme, že více toho k vidění
v tomto malém městečku ani není, takže jsme zapadly do místní pivnice.
Chtěla jsem po číšníkovi nějaké místní pivo, ale zároveň jsem měla asi 5
dalších požadavků na jeho chuť a barvu a bylo tak dost těžké mi vyhovět. Číšník
ale bojoval statečně a nakonec opravdu něco přinesl! Dala jsem mu pak pro
jistotu velké dýško za ochotu. Doufám, že oprávněně, a že to nebyl jen nějaký
náhodný patok s tím, že „ona je stejně turistka a tak to nepozná“.
Hovor plynul skvěle, ale začalo se připozdívat a bylo na
čase se rozloučit. Došly jsme společně na nádraží a mně zrovna jel vlak, takže
jsme se velmi chvatně poobjímaly, popřály si hezké svátky, poděkovaly si
navzájem za moc příjemný den, a já pak rychle zaujala pozici na prázdné sedačce,
zatímco Tessa čekala dalších 15 minut na svůj spoj opačným směrem.
Byl to výborný výlet a Maastricht je na jedno odpoledne
určitě dobrá volba. Není tam toho k vidění tolik, ale má příjemnou
atmosféru, spoustu mladých lidí a okraj města s hradbami, na kterých
posedávají racci a vrány (a studenti, kteří si sem přišli dát svačinu nebo pár
polibků). Máte-li možnost tohle všechno ještě protkat příjemným hovorem s někým,
koho máte rádi, úspěch výletu je na 100% zaručen.
Žádné komentáře:
Okomentovat