Třetí a poslední den ve
Štrasburku. Ráno další snídaně šampionů a pak rychle pobalit, odhlásit se z
hotelu a naházet kufry do autobusu. Od desíti do dvanácti nás ve městě čekala
prohlídka s průvodkyní, která byla naprosto skvělá. Měla jsem jisté obavy, protože
když jsem byla ve Štrasburku minule, taky nám organizátoři smluvili
"guided tour", ovšem našimi průvodkyněmi byly dvě středoškolačky, které
si vytiskly internetové stránky města a pak nám je lámanou angličtinou
předčítaly. Nikdo z toho nepochopil hlavu ani patu a jen jsme se znuděně
ploužili ulicemi, které už jsme znali, protože už jsme se předtím po městě
týden pohybovali.
Tentokrát to ale bylo
úplně jiné. Průvodcovala nám paní z informačního centra, která znala odpověď na
všechny naše všetečné dotazy a byla schopná popsat každý milimetr štrasburského
orloje i poslepu. Byla mladá, energická a vtipná (po zhlédnutí prkenně se hýbajících
panáčků na orloji poznamenala, že umějí docela slušnej moonwalk), protáhla nás
všude možně, a kdybychom všichni nemrzli až na kost, určitě by nás vzala i
mnohem dál. Takhle to ale bylo nutné zkrátit, protože za prvé byla již zmíněná
kláda a upadly by nám nosy a prsty, a za druhé jsme ve dvanáct měli slavnostní přijetí
na radnici. S potleskem jsme se s ní tedy rozloučili a šli se nechat nakrmit a
napojit na účet města.
Čekal na nás menší rautík
a jako hlavní chod jsme dostali párek s hořčicí. Tomu říkám slavnostní přijetí!
Městský rada chvíli řečnil, ale měl nabitý rozvrh, tak nás musel brzy opustit a
ponechat jídlu a pití. Na to si nikdo rozhodně nestěžoval a zhruba hodinku jsme
strávili příjemným žvýkáním ovocných špízů a cukroví. To byl oficiální konec
celého našeho výletu a následoval už jen přesun do autobusu a 7 nekonečných
hodin jízdy domů.
Mrzelo nás, že odjíždíme tak brzo, protože ve 2 odpoledne
mělo proběhnout oficiální zahájení vánočních trhů (které jsou prý nejvíc epické
- proč by si jinak Štrasburk říkal "hlavní město Vánoc"?) a my samozřejmě
odjížděli v půl druhé, abychom byli brzo doma. Pak jsme se ale zasekli na
dálnici v zácpě a stejně jsme dojeli až po osmé večer. Ufff.
Doma mě ale čekala
výborná večeře od Sian, která už mi přes den psala, co si budu přát od ní
uvařit. Já tu holku miluju! Nevím, čím to je, že maj lidi tendence se o mě
starat a dělat mi maminku (asi vypadám mimořádně neschopně), ale je to super.
:D
Postřehy z prohlídky Štrasburku:
- Mají stejnou legendu o orloji jako v Praze (týpek, co ho opravil, byl pak oslepen, aby náhodou něco podobného nepostavil jinde).
- Francouzská hymna se sice jmenuje Marseillaisa, ale byla napsaná ve Štrasburku. Štrasburské nářečí ale bylo tak divné, že v Paříži si mysleli, že se jedná o marseillský akcent. Asi jako když si Kolumbus řekl: "jsou tady hnědý lidi, tak to jsme určitě v Indii."
- Socha Gutenberga na jednom z náměstí drží stránku s francouzským citátem z Bible. Gutenberg ale mluvil německy a první Bibli vytiskl latinsky, takže to celé je zas jen o tom, že sochař byl Francouz a musel tu francouzskou důležitost zkrátka někam nacpat.
- Nejromantičtější čtvrt města se jmenuje Petite France a dřív to bývala nemocnice pro francouzské vojáky nakažené syfilisem. To je romantika!
- Štrasburk za posledních 100 let 4x změnil "majitele". Střídavě se o něj přetahuje Francie s Německem. Všechny ulice jsou pro jistotu pojmenovány oběma jazyky, aby to nebylo při příští výměně hlídání nutné řešit.
Žádné komentáře:
Okomentovat