11.11.2015, středa
Vzhledem k tomu, že práce
je pořád spíš méně než více, vyšel mi šéf vstříc tím, že mi domluvil
"exkurzi" na dánské a britské překladatelské oddělení. Účelem bylo
(krom očividného zbavení se mě na jeden celý den), aby mi kolegové z ostatních
jednotek ukázali, jak se pracuje u nich a zda jsou tam nějaké rozdíly.
V 9 ráno jsem tedy stála
nastoupená v 11 patře Lexu před kanceláří Sary Skjaerlund. Čekala jsem nějakou
váženou a postarší šéfku celého oddělení, ale vyzvedla si mě holka zhruba v mém
věku. Šéf jednotky prý není přítomen, tak to tam teď vede ona, jakožto HR
persóna. Super! Byla sympatická a veselá, a když jsem nesměle přiznala, že mám
jakous takous znalost dánštiny, nabídla, že se budeme bavit dánsky. Eeeeeeh, no
tak dobře. I guess that's why I wanted to see the Danish unit anyway… Hoďte mě
do vody a uvidíme, jestli poplavu.
Provedla mě po celém
oddělení, což bylo ještě v pořádku, protože jí jsem rozuměla téměř bez
problému. Horší ale bylo, když se rozhodla mě představit všem kolegům a jako
ice breaker samozřejmě použít "Veronika taler dansk!" Po těch dvaceti
různých dánských přízvucích a mých pracně vykoktaných odpovědích (obvykle jsem
ze sebe nedostala víc než "díky", "ok" a nebo jen rozpačitý
úsměv) jsem silně traumatizována a dánské oddělení mě má za retarda, co žije v
sebeklamu a prohlašuje, že mluví jejich řečí.
V 10 dopoledne mi byla do
ruky vražena násada od smetáku, že se mám v kolektivním duchu jít s Dány zúčastnit
protahovací čtvrthodinky v 5. patře. Jsem si vědoma toho, že něco podobného
probíhá i v české jednotce, ale myslím, že na to chodí tak 3 lidi, zatímco Dánů
se sešlo skoro 20. Hromadně jsme se tedy v různých úhlech lámali o tyč,
instrukce byly podávány opět v dánštině… byl to takový lingvistický tělocvik.
Pár trapných chvilek jsem si zažila akorát, když kolem procházeli mí čeští kolegové
(v 5. patře má české oddělení svou koordinaci, takže to tam proudí neustále) a
nechápavě koukali, s kým se to tady místo práce kamarádšoftuju.
Po příjemné čtvrthodince
se smetákem jsem byla usazena na dánskou koordinaci vedle sympatické Švédky
Leny, která mi vysvětlila, jak funguje celý ten náš program, kterým se
přidělují dokumenty. Taky mi vysvětlila, že v dánském oddělení se hodně hraje
na osobní přístup, takže práce se nezadává e-mailem, ale každý překladatel si
pěkně osobně přijde na koordinaci a sám si může vybrat, co se mu zrovna chce
překládat. Když je hotov, tak to zase hezky přinese. Je vidět, že svůj kladný
vztah k pohybu si Dánové nedají vzít ani tam, kde ostatní lidé 8 hodin sedí na
zadku. To se mi líbilo! A jako bonus se všichni dobře znají, než dostanou
dokument, tak s koordinátorkou pokecají… Takhle se tmelí kolektiv. A ne, že člověk
celý den ani nevyleze ze své nory.
Když se mnou byla Lena
hotová, přesunula jsem se na další stanoviště, kterým byla překladatelka Pia.
Pia už tu dělá 30 let a je poslední kuřačkou na celém oddělení, protože kouření
už v Dánsku od jisté doby není cool. Nadějeplně se optala, zdali bych si s ní
nešla zakouřit já, ale musela jsem jí také zklamat. Hodily jsme tedy menší pokec
(překlad se dělá všude stejně, tak mi nebylo moc co vysvětlovat), prý si za ní
můžu kdykoliv přijít pokecat dánsky (jupí) a zas jsem se přesunula dál.
Tentokrát zpět za Sarou, která má na starosti HR. Zatímco u nás si starosti o
to, kdo bude kdy v práci, dělí asi 4 lidi, Sara je na to chudák úplně sama a za
stolem plným hromad papíru skoro nebyla vidět. Bylo jasné, že i těch 20 minut,
co mi věnovala, jí bude stát hodinu přesčasu, protože i během naší konverzace se
valily další a další maily, telefonáty a osobní návštěvy překladatelů, kteří
chtějí tu nějakou službu zrušit, tu přidat a nebo si je mezi sebou různě
vyměňují, aby v tom byl ještě větší zmatek…
Zhruba v poledne jsem od
Dánů odcházela s prima pocitem, že takové pracovní prostředí bych si klidně
dala líbit. Nevím, jak moc jsem mohla nahlédnout do "opravdového"
chodu jednotky, ale dýchalo to na mě přátelskou atmosférou, kdy lidé ještě ví,
jak jeden s druhým komunikovat i jinak než přes mail. Jednou z věcí, které Sara
během mojí návštěvy koordinovala, byla například tradiční vánoční večeře
Julefrokost, kterou všichni Dánové obvykle berou velmi vážně. Julefrokost není
jen tak nějaká večeře, ale společenská událost, kdy se přežerete s přáteli (ale
stylově), dáte si nějaký ten šnaps, způsobíte
skandál či dva a pak je aspoň celý rok o čem si vyprávět. A oni to organizují
společně. Awww. A v české jednotce se i narozeniny slaví tajně, aby náhodou do
inkriminované kanceláře (kde oslava probíhá) nepřišel někdo nezvaný a nesežral
jim náhodou kus dortu.
Žádné komentáře:
Okomentovat