Halloween!

31.10.2015, sobota

Halloween!!! Naše epická halloweenská house party se přiblížila na dosah, takže jsme všichni zběsile pobíhali po baráku, rozvěšovali umělé pavučiny, dlabali dýně, kreslili dekorace, finišovali halloweenské piňaty ve tvaru pavouka a netopýra, se kterými se drbeme už celý týden… Byl to opravdu intenzivní den. Virginie navařila kotel dýňové polévky, napekla dva různé koláče, umíchala hummus a řepovou pomazánku a ještě stihla vyřezat vlastní dýni. Já jsem s dýní nezůstala pozadu a zvládla jsem ještě připravit velký plakát s černou kočkou a pomoct Sian s "ochlupacením" pavoučí piňaty.

Venku bylo naprosto dokonalé počasí - jasno a 15 stupňů, takže jsem si dýni dlabala na dvorku jen v triku a u toho si užívala podzimního rozjímání a nádherného pocitu prázdné hlavy, který člověk získá jen při ručních pracích. Hlavou mi běžely krásné vzpomínky posledních dní, takže jsem se nechala trochu unést a svého Jacka vydlabala tak důkladně, že z něj zbyla jen papírová skořápka, která nedokázala odolat teplu ze svíček a ihned se zhroutila. Promiň, dýňový příteli.

Aurélie naštěstí taky dodala svůj výtvor, tak jsme měli aspoň dvě "funkční" lampy na ozdobu. Umístili jsme je na krb a zbytek bytu osvítili svíčkami. Na stůl přišel potrhaný ubrus s rudými kapkami "krve" a jako úplná třešnička na dortu posloužil plyšový oslík Íjáček, kterého jsme oběsili v předsíni (děkuji letnímu táboru Kocanda, že mě naučili uvázat oprátku),  svázali mu kopýtka, dali šátek přes oči a na břicho přidělali cedulku "COWARD". Dokonalé uvítání pro všechny hosty.

Ti měli začít přicházet v 8, ale počítali jsme s tím, že nikdo včas nepřijde a budeme mít tudíž dost času se ještě navléct do svých vlastních kostýmů. Jeden socially awkward geek se ale přece jen našel a dorazil přesně na čas. Nevím, jak se jmenuje, ale vypadá to, že je kandidátem na spolubydlícího poté, co odejde Sian, což mě docela děsí. Je solidně mimo tento svět a má tak silný přízvuk, že mu nerozumím ani slovo a všechno si musím nechat třikrát opakovat. To bude skvělé spolubydlení.

Nicméně zpět k party. První host musel holt chvíli vydržet pouze ve společnosti švédského stolu, protože Sian se odebrala nahodit pirátský kostým, Imanol ze sebe šel udělat dřevorubce (a jak pěkného!) a já natáhla kočičí punčochy, rozcuchala vlasy a šla natřít Aurélii na zeleno a namalovat jí stehy, aby vypadala jako Frankensteinovo monstrum. Teprve za nějakých 40 minut jsme byli všichni řádně ustrojení a mohli vítat další hosty. Dorazilo jich nakonec docela dost, myslím, že nás bylo lehce přes 20.

Byla jsem překvapená, že to všichni vzali tak zodpovědně a opravdu dorazili v krásných maskách. Akorát jeden chlapec si dovolil přijít jen tak, takže byl ihned za trest mumifikován toaletním papírem. Jinak jsme tu měli celou španělskou delegaci namaskovanou ve stylu mexického Día de los muertos, několik upírů, jednu zombie japonskou školačku, elfku, mtvoly všeho druhu… Byla to vážně pastva pro oči a udělalo nám to všem velkou radost.

Stéphane namíchal bažinný punč - nikdo pořádně neví, co v tom bylo, ale viděla jsem, jak do mísy lije sprite a pivo, takže jsem možná ráda, že jsem po kompletním receptu dál nepátrala. Chutnalo to ale překvapivě docela dobře, takže jsme se tím celý večer opájeli a zadělávali si na prima kocovinu.

Jak večer utíkal, stále častěji jsem se po bytě střetávala s Imanolem a vždycky jsme si vyměnili nějaké objetí nebo pohlazení. Když jsem pak několikrát dostala záchvat kašle, vždycky mě přispěchal obejmout, abych se uklidnila, a hladil mě po zádech. V jednu chvíli, když už byla party téměř u konce (někdy ve 4 ráno) jsme vedle sebe seděli a dokonce jsme se drželi za ruce. Stéphane k tomu samozřejmě měl komentáře, že dnes půjdeme spát spolu a Sian na mě taky mrkala, že "this is not going unnoticed". Ale mně bylo pěkně, tak jsem to ignorovala a tulila se k Imanolovi dál. S tím svým plnovousem je prostě takový plyšový a objímací a oba víme, že o nic víc nejde.

Sian mezitím pilně pracovala na své vlastní romanci a to se Stéphanovým kamarádem Remim. Remi k nám občas chodí na návštěvu a už se se Sian dlouho oťukávají a vypadá to, že sympatie jsou vzájemné. Když spolu tedy někdy k ránu zmizeli na dvoreček, všichni jsme jim to moc přáli a navzájem jsme se drželi, abychom nešli nenápadně nakukovat, jak se to vyvíjí :D

Abych to celé nějak shrnula - byl to moc příjemný večer, který sestával z nekonečného žraní, příjemných konverzací na dvorku, dvou úspěšně rozmlácených piňat (a zlomeného smetáku), asi milionu prázdných pivních plechovek, jednoho odpadlíka na gauči (socially awkward geek) a tří lidí, kteří nepochopili, že po party se chodí domů a zůstali tak dlouho, až jsme jim museli ustlat v prádelně, protože už jsem nebyla schopná vydržet vzhůru a čekat až vypadnou. Čekali jsme na ně s Imanolem společně, ale vůbec jim nevadilo, že už tam jsou jen oni a my dva, kteří si je měříme vyhasínajícím pohledem a telepaticky je posíláme do háje… Nakonec už jsem to nevydržela, tak jsem je před pátou ráno přenechala pouze Imanolovi a šla spát.