6.11.2015, pátek
Celý tento týden byl
hodně poklidný a nic zvláštního se nedělo. Bruselské děti měly prázdniny a
odjely i s rodiči na dovolenou, takže v ulicích bylo zvláštně ticho, doprava se
nádherně pročistila (do práce jsem několikrát dojela bez jediného zanadávání) a
i české překladatelské oddělení zelo prázdnotou. O to víc překladů jsem
dostávala já, takže jsem dokonce ani nehleděla celé dny do zdi, jak dosud
bývalo zvykem. Sabrina je na dovolené, takže tandem jsme neměly; pan dokonalý
má fofr v práci, takže ani ten na mě neměl čas… Dělo se toho zkrátka bolestně
málo.
Možná jsem ale přesně
takový týden potřebovala, protože jsem se konečně po večerech dostala k takovým
věcem, jako čtení knížky, na tyč se mi podařilo jít hned 2x za týden (to je sice
pořád málo, ale předtím jsem byla ráda, když jsem si na to vyhradila aspoň
jeden večer)… Celý týden jsme také společně se Sian poskytovaly kuchařské
služby, protože Virginie byla taktéž na týdenním výletě do hor a jak známo,
nikdo jiný než ona a Sian v této domácnosti neumí držet vařečku v ruce. Špatné
to tedy nebylo. I klidu je někdy třeba.
Dnes ale konečně přišla
nějaká ta akce. Italská část stážistů se rozhodla uspořádat italskou večeři pro
nás všechny! V 21:30 jsme se tedy začali slézat u hostitelky (Italka jménem
Maria-Laura, která vypadá jako zpěvačka Lorde a z nějakého důvodu se jí říká
Bubu) a požírat připravené dobroty. Měla jsem tušení, že toho pro 50 lidí
nebude dost, takže jsem se navečeřela už doma a sem jsem přišla opravdu jen
ochutnat od všeho pár soust a spíš se soustředit na víno.
Účast byla téměř
rekordní, myslím, že přišlo víc než 90% stážistů a navrch ještě nějací Italové,
jakožto kamarádi hostitelů. Byt byl narvaný a bylo v něm hrozné vedro, takže
jsem neustále pendlovala mezi obývákem a kuchyní a hledala místo, které by bylo
chladné a ne tak hlasité. Byla to samozřejmě marná snaha, ale aspoň jsem se
vždycky k někomu přifařila a chvilku konverzovala. Moje společenské postavení
je pořád dost špatné, takže jsem po mnoha selhaných pokusech o smalltalk stejně
skončila v kuchyni se Sevanem, který pod vlivem několika skleniček skoro dosáhl
na úroveň své facebookové vtipnosti a bavili jsme se tedy velmi dobře v
podstatě až do jedné v noci, kdy jsem nějakým způsobem skončila v tmavém pokoji
s bandou lidí, kteří očividně plánovali velké věci.
Roztomilý Španěl Marc si v
jednu chvíli už sundal tričko a pohrával s páskem u kalhot, Matej (Slovinec, který
nemá mimické svaly a jeho škála vyjádření emocí se pohybuje mezi poker face1 až
poker face 10) osahával nějakou slečnu, kterou jsem ani neznala… A já si tam
původně jen přišla sednout na postel a podívat se na mobil!! Eh.
Na jednu stranu to ale
bylo docela zábavné sledovat, takže jsem asi hodinu v tomto doupěti neřesti zůstala.
Když se to ale nikam neposouvalo a Marc, nepodpořen žádným jiným mužským (ani
ženským) účastníkem, si triko zase nandal, usoudila jsem, že je čas jít domů. Zítra mě čeká výlet na kolech, tak
bude moudřejší jít si lehnout včas…
Žádné komentáře:
Okomentovat