Rolling in the deep

Příspěvek by Myka and Káťa

24.10.2015, sobota

Vyrážíme za Verčou a letíme na mezinárodní a jediné letiště v Brusselu (aspoň podle Kátiných představ) v Charleroi. Po přistání však zjistíme, že letiště je velikosti většího kurníku, což ale neznamená, že jsme tam nehledaly zastávku autobusu dostatečně dlouho na to, abychom si do něj daly kufry a pak zjistily, že už nemají místo na sezení uvnitř.

Káťa se pasovala na feedera a šla koupit sendvič a Redbull za 6 eur, což po úspěšném Kačky občerstvení v Ryanair o "výborných" čtyř mozarella sticks za 5 eur (na obrázku jich bylo 7 a vypadaly dobře) opravdu bodlo. Myka mezitím z Verči tahala, jak se dostaneme k ní domů. Ještě, že má Myka data a mohly jsme se zeptat lidí, protože Verči cenné informace AKA jděte s davem (žádný dav tam nebyl), jeďte šest zastávek (bylo jich 5) a kdyžtak se zeptejte (byli tam Češi, na které Myka mluvila anglicky, taky nevěděli a pak nás pronásledovali, aby zjistili, kde je metro). Naše obavy o Verči chabém orientačním smyslu byly objasněny, a už chápeme, proč se zde stále ztrácí.

První poznatky z večerního Bruselu:

• Lidi tady jsou opravdu kreativní, první hotel, který jsme viděly se jmenuje The Hotel. 
• Běloši jsou v nočním Bruselu menšina.
• Bankomat, který si Káťa vybrala k výběru eur, nebere embosované Mastercard aneb welcome to the capital of Europe.

Když jsme k Veru dorazily (teď již díky GPS - ještě, že nám napsala adresu), tak na nás čekala výborná večeře a měly jsme tu čest konečně poznat Sian, Stephana a Virginii, které tak důvěrně z deníků známe. 

Káťa měla ještě nějakou práci, takže jsme asi do půlnoci popíjely vínko doma a updatovaly se vzájemně o událostech posledních dnů. Rozhodly jsme se, že zhruba o půlnoci je nejvyšší čas jít na párty stážistů EU, která byla cca půl hodinky pěšky od Verunky. Vzhledem k tomu, že jsme byly již trochu ovíněné (doslova), tak cesta byla plná nádherných selfíček, výtlemů atd.

Párty v klubu byla nudná a bylo tam moc velké vedro, tak jsme se se skupinou asi 15 stážistů přesunuly do blízkého baru James Joyce. Sedly jsme si na bar i s Verčou a za chvilku se k nám přidal sympatický Francouz, který celý večer utíkal před jednou Polkou, takže jsme ho zachraňovaly. Polka se ale nedala odbýt (držela se ho jak klíště). Asi ve 4 ráno barman chtěl zavřít, tak jsme se přemístili na ulici. Káťa se bavila s Verčou a Sevanem (ten ubohý Francouz) a Myka konverzovala s dvěma Jordánkama z baru. V tu chvíli se zpoza rohu vyřítila jak neřízená střela kulatější holka (cizinka), která začala na barmana křičet. Z jejích dramatických výlevů bylo zřejmé, že se barman s někým vyspal a to bylo asi špatně. Slečna přebrala a spadla na chodník a začala válet sudy - Káťa v tu chvíli pronesla "Rolling in the deep" a Verča začala notovat melodii stejnojmenného hitu od Adele. V tu chvíli si ale Katka vysloužila totální stěr a lekci diplomacie, taktu a politické korektnosti od Francouze. Katčin smysl pro humor tu není úplně pochopen.