25.10.2015, neděle
Káťa potřebovala ráno ještě dokončit své pracovní povinnosti, abychom si zbylé dny užily bez myšlenek na práci. Budík ji začal zvonit už v 8:10 (potom co jsme šly spát skoro v 5 ráno). Vzhledem k tomu, že Kačky budík zvoní stejně, jako Myky vyzvánění, když ji někdo volá, tak zmateně vstala z komatu a šla to zvednout, ale zůstala jen tupě zírat na displej a nechápala, proč se tam místo volajícího zobrazuje čas buzení.
Blázen pilná pracovní včela Kačka tedy vstala a šla do sprchy. Asi byste čekali, že na tom nebude nic zajímavého, ale po sprše zjistila, že nemá ručník. Spíme v pokoji hned vedle koupelny, takže mohla jen jednoduše proběhnout a ručník si vzít, to by ho ale nesměla zapomenout doma v Praze. Takže 10 minut stála v koupelně a přemýšlela co teď, až se nakonec "utřela" oblečením zpět do pyžama.
Myka s Veru se probudily mezi jedenáctou a polednem a to už měla Káťa hotové vše, takže jsme se mohly dát dohromady, obléct se, namalovat se a vyrazit do Brugg (pozor, čte se Brůž.. wtf?) Cestou na nádraží jsme ale usoudily, že bychom dorazily do Brugg asi tak ve 4 a neměly bychom dost času na to vše řádně prozkoumat, takže jsme se šly podívat do centra Bruselu. Nejdříve jsme se byly projít kolem královského paláce, pak směrem k hlavnímu nádraží (kde není bankomat..) a na mini náměstí. Tam už ale Káťa šilhala hlady a pořád neměla vybrané prachy, takže jsme našly bankomat a daly si klasické belgické hranolky (prasárna, ale strašná dobrota) a šly se podívat na náměstí, které nás uchvátilo. Poté jsme obešly všechny "čůrající děti" (není tu jen čůrající chlapeček, ale i holčička a pes) a usoudily jsme, že to je strašná úchylárna. Abychom to rozdýchaly, tak jsme si daly nejlepší wafle na světě a přemítaly co dál.
Bylo nám hloupé nevrátit hostitelům večeři, kterou nám uvařili včera, takže jsme tahaly z Káti kuchařské rozumy a rozhodly se uvařit něco, co bude chutnat všem (je zde jedna vegetariánka a jeden blbec, takže to nebylo úplně jednoduché vymyslet). Káťa rozhodla, že papriky/rajčata plněné kus-kusem se salátem nebudou špatný nápad a šlo se nakupovat. Po nákupu to tu vypadalo jak v Ano šéfe - Káťa rozdávala úkoly, byla hlavním kuchařem, a Myka s Veru krájely, strouhaly, míchaly a sloužily.
Po večeři, kterou nikdo kromě nás třech nechválil (blbec navrhl, že příště do toho můžeme dát sóju... vážně?) jsme ze společenské povinnosti hrály s domácími karty...dream life!
P.S. Pokud někdy budete chtít koupit Rychlé špunty, tak pošlete Káťu do bruselské večerky pro víno... vyřídí to perfektní fráninou.
Žádné komentáře:
Okomentovat