13.10.2015, úterý
V životě je třeba si
přičichnout k mnoha různým věcem, aby si člověk udělal povědomí o tom, co dělat
chce a co v žádném případě ne. Když se tedy sháněl dobrovolník, který bude
pózovat na fotce ke článku o nadcházejícím ping-pongovém turnaji, modeling pro
mě byl jasná volba! Jedinečná příležitost zviditelnit se na intranetu Rady a
otisknout svůj obličej do myslí těch ubohých několika jedinců, kteří náš
intranet doopravdy čtou… Na to se zkrátka nedá říct ne.
Před obědem jsem se tedy
sešla s Pauline, která bude daný článek psát, a která bude na fotkách
představovat mého ping-pongového soupeře, protože z nějakého záhadného důvodu
se nikdo jiný do tohoto lukrativního photoshootu nepřihlásil. Za chvíli došla i
paní fotografka, takže jsme mohly jít na věc, teda až na takovou malou drobnost
- neměly jsme pálky. Všechno ostatní bylo k dispozici, takže paní fotografka
rozhodla, že budeme jen pózovat opřené o stoly a dělat, že si ping-pongovým
míčkem házíme.
Výsledné fotky byly
opravdu krásné a dynamické, ale… Co mají společného dvě žonglující děvy opřené
o stůl s turnajem v ping-pongu? Naštěstí šel kolem manažer tělocvičny, který po
několika pokusech ("najdu vám pálky u sebe v kanceláři", "najdu
vám pálky ve skladu" a konečně úspěšné "najdu vám pálky u sebe v
autě") poskytl zbývající vybavení, takže nám už opravdu nic nechybělo k
tomu, abychom mohly předstírat, že umíme hrát stolní tenis.
Chvíli jsme si s Pauline neuměle
pinkaly a paní fotografka cvakala ostošest, dokud nebyla spokojená s dávkou
materiálu, který si nesla domů k vytřídění. Modelky se tedy mohly zase sbalit a
jít spolu na oběd. Dílo je dokonáno a teď už jen čekám, kdy bude článek konečně
zveřejněn a lidé mě začnou na chodbách Rady žádat o podpis na ping-pongovou
pálku po dědečkovi, kterou doma schraňují jako nejcennější rodinné dědictví.
Žádné komentáře:
Okomentovat