Maminčiny poznatky z návštěvy Bruselu jsou prozatím pozastaveny, protože je to těžce pracující žena a nestíhá teď psát. Její fanoušci ale nemusí smutnit, prý to jednoho dne dopíše a dodá!
Já sem mezitím vložím první část shrnutí celého ledna. Bylo to hektické období, které sestávalo ze spousty zařizování, loučení, balení a jiných více či méně příjemných aktivit, takže na psaní nebyl čas a mnohdy ani chuť. Vyřeším to tedy opět takto v kratších bodech, abych mohla nastartovat deníky z další etapy mého dobrodružství - z Erasmu na Tenerife.
5.-8.1.2016
V práci chodím po obědě nacvičovat scénky na
mezinárodní den žen. Pod palcem to má Ritwik a já hraju hned ve třech skečích.
V jednom jsem přísná šéfka, co nechce svému podřízenému dovolit, aby
pracoval na částečný úvazek, v druhém jsem zaujatá sekretářka, která si
myslí, že práci sekuriťáka můžou dělat jen chlapi, a ve třetím jsem pouze komparz a
boxuju v pozadí.
Byla jsem u zubařky a ta mě poslala k chirurgovi, aby
se mi podíval na zoubek. Tedy na moudrák. On se na něj podíval a to tak, že mi
ho rovnou vzal. A dal mi za to dva dny volno z práce.
11.-15.1.2015
Pokračujeme v nacvičování scének. Vytržený zub se
celkem slušně hojí a nebolí. Beru antibiotika, aby se mi tam neudělal zánět. To
mě trochu blokuje v pití, ale i tak se mi podaří skončit na bytě u Sevana
s ním a Pauline (další francouzská stážistka) do 6 do rána. Pak jsem nenápadně vymanipulována pryč, protože
Pauline má se Sevanem očividně jisté záměry. Když mi naznačuje, že bych mohla
spát na gauči a ona si půjde lehnout k němu do postele, raději sedám na
kolo a provázena zpěvem ptáků jedu domů. Mám z toho smíšené pocity.
Hledám si bydlení na Tenerife. Není to snadné, už jsem
trochu zoufalá, ale nakonec se zadaří! Po skypu se sympatickou Italkou Martinou jsem se
rozhodla to vzít – byt je levný, velký a vypadá pěkně, takže wheee, už mám kde
spát, až tam přijedu!
Rada pro nás zorganizovala simulaci svého vlastního
fungování, takže v pátek 15.1. se ujímám role bulharské ministryně a
s ostatními stážisty řešíme, zda uzákonit, aby v exekutivních
pozicích byl vyrovnaný počet mužů a žen. Nebylo to špatné cvičení, akorát jsem
se ujistila v tom, že jsem zcela vypadla ze cviku, co se týče veřejného
vystupování. Když jsem se chopila mikrofonu, málem mě z toho kleplo (doslova
– krevní tlak vyletěl na 200/150) a nebyla jsem schopná dát dohromady souvislou
větu, ba ani myšlenku.
15.1.2016, pátek
Po dlouhé době rande s panem dokonalým. Vzal si odpoledne volno,
abychom se mohli sejít brzo, nakoupit a společně vařit večeři. Dopadlo to tak,
že jsme strávili v kuchyni víc než 4 hodiny, než jsme vyplodili luxusní cibulovou
polévku a lasagne, které jsme o půlnoci podávali Stephanovi a Virginii. Ti už se chudáci plazili hladem pod stolem, protože jsme je už od devíti ujišťovali, že za 10 minut to bude!
16.1.2016, sobota
Pan dokonalý mi už dávno slíbil, že mě vezme na výlet do Holandska –
do Leidenu a Haagu. Ten slavný den měl nastat dnes, nicméně počasí se rozhodlo, že je čas aby konečně přišla
zima (poté, co bylo od listopadu až do teď zhruba 10 stupňů a počasí jak na
jaře). Takže mrzne, sněží, prší a silnice jsou kluzké a nebezpečné. Výlet byl
tedy zrušen a místo toho jsme se vydali plesknout do lázní. Celý den jsme
se nazí váleli v saunách, páře, vyhřívaném venkovním bazéně, kde jsme si ve tmě plavali
pod širým nebem a pak na nás ve vířivce padaly kroupy… Byl to naprosto božský
den a totální relax. Všechny ty očistné
terapie mě zanechaly celou voňavou a s pokožkou jemnou jako prdelka
novorozeněte. Na to bych si zvykla.
Večer jsme se vydali zpět ke mně, což bylo těžší, než se zdálo. Hořce jsme selhali ve snaze najít správný spoj, takže jsme nasedali
na náhodné busy a tramvaje, mrzli, sněžilo na nás… Trvalo víc než hodinu, než jsme se vítězně dostali
zpět před krb, dojedli zbytek svých lazaní a rovnou upadli do kómatu.
Žádné komentáře:
Okomentovat