Usidlování

31.1.-1.2.2016 neděle, pondělí

První dva dny svého pobytu na Tenerife jsem měla volno, takže jsem je strávila převážně skypováním se zvědavými přáteli, kteří si chtěli poslechnout, jak se válím na pláži, a nečekali, že si místo toho budu 2 hodiny na všechno stěžovat.

Náladu mi zvedlo, když jsem se sešla na kafe s Dominikou, což je jediná další Češka, která dorazila na tento semestr do La Laguny. Počasí se trošku umoudřilo a začalo připomínat to, co si lidé představují, že tu najdou. Seděly jsme venku před kavárnou na krásném náměstíčku, sluníčko svítilo, svetřík byl odložen, nos lehce připálen… Trochu mě to hodilo do prázdninové nálady a začala jsem si říkat, že to přece jen nebude všechno tak hrozné.

Dominika už tu je týden a z jejího vyprávění se zdá, že už se úspěšně naladila na mañana přístup k životu, který je tu zřejmě nutný k přežití. O tom jsem se rovnou sama přesvědčila, protože jsem se hned poté chtěla jít zaregistrovat do erasmácké kanceláře a i přesto, že tam bylo zcela prázdno a fronta veškerá žádná, byl mi jen svěřen papírek s číslem, a že prý mám přijít ve středu. To mi posloužilo jako indikace rychlosti, kterou se tady věci budou posouvat kupředu…

Co se týče ubytování, bydlím ve třetím patře klasického španělského činžáku. Byt je uspořádaný „kruhově“ kolem centrálního světlíku. Vchodovými dveřmi se vstoupí do kuchyně a pak do chodby, ze které vedou několikery dveře do jednotlivých pokojů a velkého obýváku s balkonem. Obývák a kuchyně jsou jediné místnosti, které mají okna i ven do ulice a ne jen do patia. Mojí nejoblíbenější částí domu je ale střecha. Stačí vyjít o jedno patro nahoru a člověk se ocitne na ploché terase s výhledem na celou čtvrť a místní ženy, které na střechách věší prádlo, rodiny, které tam společně obědvají, děti, které si tam hrají a honí se s vodními pistolkami… Strašně mě baví se jen tak opřít o zábradlí a sledovat ten cvrkot. Ulice jsou vyprázdněné, vypadá to, že v celém okolí chcípl pes... ale ono to žije. Právě tady, nahoře, nad hlavami nic netušících turistů.

Rozhodla jsem se také, že si koupím karimatku a budu na střechu chodit cvičit – pěkně na čerstvém vzduchu, to bude nádhera!

Vtipné je, že ve španělských domech se zřejmě nevedou sklepy, ale úložná místnost je právě na střeše. V té naší jsem objevila gril a pár mrtvých brouků. K mému nekonečnému zklamání tu nemáme žádný zahradní/střešní nábytek, takže si ke grilu asi budeme muset dřepnout na dlaždice a mé sny o společných večeřích pod širým nebem asi taky nebudou naplněny. Ach jo.

Spolubydlících mám momentálně mnoho a jsem z toho trochu zmatená. Několik jich bude odjíždět, některé zůstanou… ale všechny jsou to Italky a anglicky moc nemluví, takže zatím nemám úplně jasno v tom, kdo je kdo. Koutkem oka je sleduji z obývákového gauče (protože v mém přístěnku pod schody není stůl, kam bych si mohla položit počítač), evaluuji a vybírám si, se kterými bych spolubydlela nejraději. Až dokončím pozorovací stadium, začnu vybrané kandidátky podplácet belgickou čokoládou.